ZO ČZS VÍCEMĚŘICE

V sobotu 18. září se, nejen zahrádkáři, vydali na autobusový výlet, po zajímavostech naší hezké Střední Moravy. Na Křivoklátě, Orlíku, či Karlštejně již většina těch, co rádi cestují a poznávají, už byla. A někteří i vícekrát. Ale v nedalekém Holešově, Dřevohosticích, či Bystřici kam jsme letošní výlet směřovali, byl jen málokdo.

A proto jsme se v sobotním ránu nalodili do autobusu, který řídil náš víceměřický pan Dvořáček a vyrazili jsme vstříc novým zážitkům. První zastávka byla v Holešově. Zde jsme si prohlédli krásně zrekonstruovaný rozsáhlý zámek s nádvořím, nebo spíše jen přízemí a první patro zámku. Z původního historického inventáře zámku nezůstalo totiž vůbec nic. Prostory slouží jako obřadní síň, v patře je několik výstav, navštívili jsme i velký společenský sál. Paní průvodkyně nás dopodrobna seznámila z historií panství a jejich majitelů, až někam do desátého kolena J. Za zámkem, který je celý v novém kabátě, se rozkládá rozsáhly zámecký park ve francouzském stylu, s vodními příkopy ve tvaru trojzubce. Škoda, že další plánované prohlídky expozic s průvodci, neumožňovaly si areál projít hned, ale až po prohlídkách, kdy už jsme měli další plány a program. Ze zámku jsme se přesunuli kousek městem do Muzea kovářství. Muzeum se skládalo ze dvou částí, z části obytné a ze samotné kovárny, která je expozicí, ale zároveň při příležitostných akcích i plně funkční. Po výkladu o kovárně a její historii, nás pak paní průvodkyně nasměrovala na další přesun městem, k jedné z velkých židovských památek na Moravě, kterou je Šáchova synagoga, z přilehlým židovským hřbitovem. Tato modlitebna pochází z roku 1560 a po různých smutných peripetií během staletí, nakonec přežila i druhou světovou válku, jelikož zrovna v té době byla předělána na stolárnu. I zde byl výklad paní průvodkyně velmi odborný a podrobný. Po skončení návštěvy synagogy, následovala individuální prohlídka náměstí a jeho dominanty Kostela Nanebevzetí svaté Panny Marie. Procházka byla bohužel jen rychlým průchodem, tohoto krásného náměstíčka a nakouknutím do kostela, neboť začalo pršet a déšť je jak známo, černou můrou každého pořadatele podobných výletů. Po letmé prohlídce se výletníci přesunuli zrychleným přesunem do tepla a sucha autobusu.

Jelikož byl čas oběda, autokarem jsme přejeli do okrajové části Holešova, do Dobrotic, do restaurace U Kratochvílů, kde jsme si pochutnali na dobrém obědě dle vlastního výběru. Třešničkou na dortu je zde pak vyhlášená Dobrotická zmrzlina, kterou si majitelé míchají sami, ne ze směsi prášek s vodou, ale z poctivé smetany a pravého ovoce a přísad. Zmrzlina je velice chutná a malá porce té byl takový kopec, že s tím měli téměř všichni problém porci sníst.

Po obědě, zmrzlině a kávičce jsme se přesunuli do Dřevohostic, na návštěvu místního zámku, který je majetkem obce a za poslední století se v něm vystřídalo kde co. Od školy, skladu družstva, po ústav sociální péče, až poslední desítky let skončil opět v majetku obce. Zde ho postupně přebudovávají do společenských a kulturních prostor obce, různých expozicí a galerií. A tak zde lze nalézt krásný Betlém, expozici biotroniky, expozici sbírky hasičských přileb, expozici místních hasičů, expozici historie obce a regionu výstavu obrazů. Několik propojených společenských sálů, kde se konají vyhlášené plesy nebo významné akce pro celý region. Vrcholem a nejen slovním je pak výstup do věže, kde je nově zrestaurované schodiště a půda, která je zároveň i stylovým výstavním prostorem pro různé exponáty z běžného života v minulosti. Z ochozu věže je pak nádherný výhled do dalekého okolí. Po návratu z výšin nás čekala v suterénu ještě rozsáhlá sbírka a výstava koňských hasičských stříkaček. I když budova zámku, zatím zvenčí i zevnitř z atria vypadá omšele, přesto vnitřní prostory už jsou krásně upravené. Zásluhu na tom určitě má i místní kastelán, který se zámkem žije a dýchá a pořádáním různých akcí, vdechuje zámku nový bohatý život a duši. Měli jsme tu možnost, že nás osobně zámkem provázel a z místo naučeného běžného výkladu o historii, to byl nádherný rozhovor o kdejakém detailu zámku, na který jsme se zeptali. V zahradě a okolí zámku je dětské hřiště, podium z parketem a sociálním zázemím pro společenské akce, takže zámek a jeho okolí jsou středem celoročního života Dřevohostic …

Na závěr výletu jsme se přesunuli ještě o kousek dál, do Bystřice pod Hostýnem. Zde už jsme jen projížděli podvečerním šerem a z oken autobusu sledovali nasvícené budovy a náměstí. Našim cílem totiž tentokrát nebylo město, ale hospůdka se zajímavým názvem Zahájené. Zda je název odvozen od lokality kde se nachází, kdo ví. Je to mimo střed města, v parku nebo v háji, no prostě v zeleni. I když, je hospůdka bokem centra, přesto byla uvnitř zaplněná do posledního místečka. Dva srazy spolužáků a v hlavní restauraci nějaké zakončení sezony sportovního oddílu. Ještě osvětlím, proč to píšu. Při přípravě výletu jsem hledal restauraci, kde by bylo možné v klidu posedět a povečeřet jídlo dle vlastního výběru, pro skupinu asi třiceti lidí. Obvolal jsem asi 16 hospod, dvě kde se vaří byly obsazené měsíc předem, ve zbytku nabízeli pizzu a pannini z mražáku a další nevařili vůbec. Zde v Bystřici nám nabídli možnost večeře dle výběru s tím, že nás usadí i dovnitř, kdyby se sportovců sešlo míň a zbytek na zastřešenou proti větru krytou terasu. Bohužel sportovci došli i s doprovodem, takže jsme museli obsadit terasu. Naštěstí se vyčasilo a k večeru i o stupínek oteplilo, tak se venku ty dvě hodinky dalo posedět. Na to množství lidí v hospodě, obsluha byla rychlá, jídlo čerstvé, chutné i pěkné porce za solidní cenu, což vysvětluje i tu bohatou návštěvnost. Po večeři mi spadl kámen ze srdce, že i ten trochu nezvyklý závěr proběhl „bez ztráty kytičky“.

A pak už jsme se nalodili a jeli k domovu. Setmělý večerní autobus byl poněkud smutný. Chyběli nám zpěvačky a zpěváci, kteří nás už navždy opustili. Přesto se mi podařilo zmobilizovat i ty zbytky zpěváků, další nás podpořili a tak jsme si, přesně tak, jak to má na správné cestě z výletu být, prozpěvovali až domů …

           Petr Buriánek