ZO ČZS VÍCEMĚŘICE

Ani letos jsme neporušili tradici a uspořádali jsme svou podzimní zahrádkářskou Výstavu ovoce, zeleniny a květin, tentokrát i s podtitulem „Aneb co zůstalo po krupobití“.

Pro ty, co tento článek budou číst třeba za pár let, chci osvětlit důvod tohoto podnázvu.

V podvečer třináctého června se prohnalo nad naší obcí a v okolí krupobití jaké nepamatují ani nejstarší pamětníci. Téměř čtyřicet minut padaly z černé oblohy kroupy o velikosti švestek prokládané přívaly vody. Ráno po dešti zůstaly všem, co vlastní kousek zahrady, jen oči pro pláč. Polovina ovoce ze stromů na zemi, zbytek domlácené kroupami, z paprik, rajčat a okurků zůstaly jen stonky – listy rozdrcené na kousky a vbité v zemi. Po prvním šoku zahrádkáři výsadbu obnovili nebo se rostlinky snažili přivést k životu. Když už se rostliny vzpamatovaly tak prvního července se krupobití v menším rozsahu opakovalo. Ale zahrádkáři jsou hodně odolní tvorové a i tentokrát své poškozené rostliny znovu léčili a oživovali. A jelikož bylo celé léto celkem vlhko, tak opožděně okurky moc úrody nedaly a chytly plíseň a netrvalo dlouho a obdobně na tom byly i venkovní rajčata… Snad jen paprikám se dařilo. Kořenová a hlízová zelenina ta sice měla vláhy dosti a narostla, ale v letošním roce byla invaze myší a hrabošů a ti decimovali mrkev, petržel i brambory. No a ten zbytek ovoce, co zůstal na stromech, tak padal shnilý po úderech krup nebo vyžraný po invazi vos a sršňů. Prostě zajímavý rok.

Ale i přesto jsme výstavu uspořádali. Několik let ji pořádáme současně s akcí Mikroregionem na kole. Zejména je to u z důvodu toho, že příprava a instalace výstavy a expozic zabere spoustu času a práce a bylo by škoda, aby ji shlédlo jen padesát fandů zahrádkaření. Při akci MGR na kole výstavou letos prošlo opět něco přes tři sta padesát cyklistů, kteří si možná potěšili oko a mysli pohledem na zajímavé aranže, které se nám letos opět podařilo vytvořit.

I letos jsme na nich pracovali v již osvědčeném tandemu Petr Buriánek a paní Pavla Novotná. Já dodám svou vizi, co bych si představoval a nějaký materiál a paní Novotná mou vizi přetvoří v neuvěřitelnou realitu mnohdy až umělecké dílo se spoustou detailů z jejich vlastnoručně vypěstovaných květin a rostlin. Ale hlavní a důležitá je účast těch, kteří přinášejí své vzorky a výpěstky, které můžeme do výsledné expozice zakomponovat. Děkujeme i letos všem zahrádkářům i nezahrádkářům, kteří své vzorky přinesli. Letošní expozice v přízemí obecního úřadu byla s tématem „Sklizeň brambor na zahrádce“ a horní expozice byla pojata jako „Ostrov nádhery“. Byly zde instalovány květináče plné kvetoucích rostlin doplněné starými laťkovými bedýnkami, na kterých vynikly exponáty našich zahradníků – mega pórek, obří čínské zelí, nemenší salát, melouny velikostně mohly směle konkurovat těm maďarským, dekorační lagenárie, modré, máslové, hruškové či hokaido dýně, cukety, brukve, okurky a další. Obvod sálu doplňoval klasický sortiment cibulí, česneků, červené řepy, celerů a další kořenové zeleniny. Sešlo se asi třicet vzorků jablek a hrušek, dostatek bylo rozmanitých druhů rajčat a paprik. Byly zde však k vidění a zajímavé plodiny od nadšeného chovatele, zahradníka a experimentátora pana Thumse – velkoplodé hlohy, velkoplodé šípky, fíky, kustovnice, modré dýně, indiánská barevná kukuřice a další zajímavosti.

A mé závěrečné shrnutí? Troufám si říct, že po strachu s jakým jsme do uspořádání výstavy šli, tak jsem byl s konečným výsledkem mile překvapen. A nechválíme se sami, ale pochvaly zněly i od procházejících cyklistů i dalších návštěvníků. Takže nyní už se nebojím říct, že jsme svoji zahrádkářskou letošní výstavu, díky všem, co se na ní podíleli, úspěšně zvládli.

                               Petr Buriánek